V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

• proč nemalá část lidí říká, že mají více znalostí o krizích, ale zároveň se na ně nezačali připravovat;
• co člověka může motivovat, aby to změnil;
• co ho naopak může paralyzovat;
• proč není ideální uvažovat v rozměru největších krizí, jako je jaderná havárie či válka;
• a jak se na krizové situace připravuje on sám.

Začnu jednou z věcí, o nichž jsme se bavili už při domlouvání rozhovoru: výzkum pro ministerstvo vnitra zjistil, že lidé po kampani zvané 72 hodin skutečně mají větší znalosti o tom, jak se připravit na krize, dosud s tím ale nezačali. Čím si to vysvětlujete?

Představa, že my lidé se řídíme znalostmi, které máme, je naprosto lichá. Kdyby tomu tak bylo, nikdo by nejedl nezdravě, nekouřil by, nepil by nadmíru alkohol – protože to je přece nezdravé. Jenže motivace našeho chování bývají jiné, mnohem častěji jsou jimi třeba emoce