Před více než 10 lety začala policejní akce Fénix, která hledala teroristy z krajně levicové scény. Mediální prostor zaplavily šokující titulky o levicových extremistech, teroristech, které měly ve čtenářích vzbudit pocit ohrožení. Dnes všechny tehdejší kauzy pomalu dodýchávají a v případě teroristického útoku na vlak z roku 2014 byli dokonce všichni obvinění zproštěni viny a právě Saša Uhlová ve svých textech detailně popsala roli policejních agentů v plánování celé akce. Proč k akci Fénix vůbec došlo a proč je důležité si ji připomínat i dnes? O tom se bavíme v novém díle Studia Alarm+. Přesně za týden zveřejníme druhý díl našeho rozhovoru, v němž se zaměříme na plánovaný útok na vlak převážející vojenský materiál.

Co to vůbec byla akce Fénix?

Jednalo se o rozsáhlou policejní operaci na konci dubna 2015, kdy policie zadržela 11 lidí. Celou řadu lidí předvedla policie k výslechu, prováděla domovní prohlídky a další represe vůči lidem z levicového hnutí. Tyto aktivity zaštiťovala tím, že tady existuje nějaká Síť revolučních buněk, která páchá útoky na policejní auta a další cíle – obchod s technikou, mýtné brány. Síť revolučních buněk k těmto akcím vydávala svá komuniké, která rozesílala různým levicovým webům. Některé z nich to zveřejňovaly. Vznikly i stránky Sítě revolučních buněk, které jsou dosud přístupné na internetu. Jsou tam všechna komuniké i návody na výrobu Molotovova koktejlu nebo zapálení policejního auta.

K těm útokům tedy skutečně došlo?

K části z nich reálně došlo. U některých akcí existuje i videozáznam, který Síť revolučních buněk zveřejnila. Jenomže dodnes nevíme, kdo za Sítí revolučních buněk stojí a co je to za organizaci. Hodně lidí na levicové scéně si myslelo, že se jedná o policejní provokaci. V Česku totiž nebylo žádné silné hnutí povstaleckého anarchismu, k němuž se Síť hlásila. Další teorie tvrdí, že je to práce dvou nebo tří lidí. Jiná teorie zase říká, že šlo o operaci pod falešnou vlajkou a že to zorganizovala krajní pravice a tvářila se, že je krajní levice. Je ale jisté, že to není žádná rozsáhlá síť revolučních buněk a že nejde o více lidí, kteří by se snažili prosazovat povstalecký anarchismus v Česku.

Která z těch verzí je podle tebe nejpravděpodobnější?

Podle mě je nejpravděpodobnější, že jde o aktivitu jednoho nebo dvou lidí, kteří se snažili dát tímto způsobem vědět, že tady jsou a bojují proti státu. Povstalecký anarchismus ale v Česku opravdu nemá žádnou velkou základnu a podporu. Je to ideologie, která například odmítá odbory kvůli tomu, že vyjednávají s třídním nepřítelem.

V tom smyslu, že i odbory jsou reakční?

Ano, to se později ukázalo v kauze pražské restaurace Řízkárna, k níž se ještě určitě vrátíme. Povstalecký anarchismus má představu, že ozbrojený odpor a sabotážní akce nějakým způsobem naruší chod českého státu.

Proč je důležité se o tom dnes bavit?

Na konci dubna 2015 to mělo hodně bombastický začátek. V médiích byly zprávy o této Síti, bytu plném výbušnin a zdálo se, že je to něco ohromného. Jenomže to postupem času vyšumělo, přestože ten soudní proces probíhá dodnes. A zároveň se podle mě i dnes může státní moc v některých svých složkách rozhodnout, že bude represivní vůči některým skupinám. Strach z represe by mohl v současnosti spíš narůstat. Je to aktuální i proto, abychom věděli, čeho je ten stát vlastně schopný.

Celé video si můžete pustit na našem YouTube kanálu.