Publikováno 1. 8. 2026

Brněnští hvězdáři kontaktovali autora mimozemského pozdravu na sondách Voyager!

Výprava kosmoplavců z kontaktního centra pro mimozemské civilizace, které provozuje Hvězdárna a planetárium Brno, překonala Atlantik a na americkém kontinentu vyhledala Čechoameričana, jehož hlas se před půlstoletím dostal na palubu mezihvězdných sond Voyager. Věta – „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší!“ – vyslovená Václavem Otakarem Kostrounem je od Země nejvzdálenějším záznamem mluvené češtiny. A nejen to! Odhaduje se, že gramofonová deska s touto nahrávkou vydrží vzdorovat vesmírné erozi déle, než bude existovat lidská civilizace.

Díky Hvězdárně a planetáriu Brno se tak poprvé poodkrývá historie českého otisku v „časové schránce“ zachycující podobu Země, její přírody, kultury i civilizace na jediném nosiči, jenž bude přehratelný nejspíš i po miliardách roků.

• Sonda Voyager 1 je nejvzdálenější objekt ve vesmíru vytvořený lidmi. Ve středu 18. listopadu 2026 v 11 hodin 16 minut a 7 sekund středoevropského času se ocitne (opět jako první) přesně jeden světelný den od Země – tedy 25 902 068 356 kilometrů daleko.
• Na palubě má desku s nahrávkami obrázků i zvuků, mezi kterými zní i čeština od pana Václava Otakara Kostrouna.
• Autora pozdravu – Václava Otakara Kostrouna – po padesáti letech navštívili pracovníci Hvězdárny a planetária Brno a přivezli další jeho pozdravy, včetně exkluzivního rozhovoru o vzniku tohoto vzkazu pro mimozemské nálezce.

V roce 1977 se na průzkum Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu vydala dvojice sond Voyager 1 a 2. Díky průletům kolem těchto obřích planet získaly takovou rychlost, že se dostaly na cestu z gravitační náruče Slunce do volného mezihvězdného prostoru. Většina vědeckých přístrojů na jejich palubách již nepracuje (hlavně kvůli úspoře energie), avšak jeden z úkolů budou plnit následující miliardu roků. Jsou totiž vybaveny poselstvím pro event. mimozemské nálezce! Mají podobu pozlacených gramofonových desek s fotografiemi, zvuky, vědeckými daty a také pozdravy šesti desítek pozemšťanů, včetně jednoho česky hovořícího.

Pozdrav vymyslel a namluvil jaderný fyzik Václav Otakar Kostroun. Vše se seběhlo snadno a velmi rychle: Byl ve své laboratoři na Cornellově univerzitě, když mu v červnu 1977 ve čtyři hodiny odpoledne zazvonil telefon. Kolegyně se ho zeptala, zda má chvíli čas natočit krátký vzkaz na sondu Voyager. Měla dvě podmínky: Musí to být krátké a musí to být hned. Pan Václav měl jen několik minut na rozmyšlenou cestou do studia v nedaleké administrativní budově. Nakonec zvolil pozdrav: Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší!

Dnes již 87letý Václav Otakar Kostroun žije nedaleko Denveru v americkém Coloradu a stále se zajímá o vědu. Počátkem července 2026 – půlstoletí od telefonátu žádajícího o vzkaz pro mimozemské civilizace – jej vyhledali pracovníci Hvězdárny a planetária Brno. Vůbec poprvé tak mohl veřejnosti odvykládat příběh o tom, jak se mechanický záznam češtiny dostal až mezi hvězdy.

• Pozlacená měděná gramofonová deska o průměru 30 centimetrů je v ochranném hliníkovém pouzdře připevněna na vnější straně mezihvězdných sond Voyager 1 a 2. Vytvořena byla v roce 1977 pod vedením astronoma Carl Sagana jako vzkaz pro možné mimozemské nálezce. Projekt však byl od počátku zamýšlen především coby symbolický odkaz lidstva, jelikož pravděpodobnost doručení je extrémně malá.
• Na desce není uložena digitální informace, ale čistě analogový záznam – podobně jako na klasické gramofonové desce. Proto je součástí „balení“ jehla nezbytná k přehrání. Na obalu desky byla také nanesena tenká vrstva ultračistého uranu-238, který může případnému nálezci napovědět, jak dlouho poselství putovalo vesmírem.
• Deska obsahuje 115 obrazů zachycujících Zemi, krajinu, rostliny, živočichy, člověka, vědu i techniku, přibližně 90 minut hudby z různých kultur a období – od Johanna Sebastiana Bacha přes Beethovena až po tradiční hudbu z Afriky, Asie či Austrálie, krátké pozdravy v 55 jazycích – včetně staré akkadštiny nguni z jižní Afriky nebo čínského dialektu wu, vzkazy od tehdejšího generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima a prezidenta USA Jamese Cartera a také „zvuky Země“ – vítr, déšť, hrom, zvířata (velryby, ptáci), lidský smích, dětský pláč, tlukot srdce.
• Na obalu desky je návod k přehrání, diagram s polohou Slunce vůči 14 pulsarům (umožňuje určit, odkud sonda pochází a kdy byla vypuštěna) i schéma atomu vodíku jako univerzální časové/fyzikální jednotky.
• Tým chtěl na desku zařadit píseň Beatles „Here Comes the Sun“, ale nepodařilo se mu získat práva od vydavatelství, součástí obrazových dat se nestal ani přímý snímek nahé ženy a muže (kvůli obavám z „obscénnosti“), kritizován byl také fakt, že deska nezobrazuje negativní stránky lidstva – války, násilí, chudobu, nemoci. Carl Sagan a jeho spolupracovníci se totiž vědomě rozhodli prezentovat pouze pozitivní a mírumilovný obraz civilizace.
• Objevily se i námitky, že podobné vzkazy o poloze Země mohou představovat bezpečnostní riziko, pokud by je zachytila nepřátelská civilizace. „Trnout“ tak budeme několik následujících miliard roků.
• Jak poznamenal Carl Sagan: „Sonda bude nalezena a deska přehrána pouze tehdy, pokud v mezihvězdném prostoru existují vyspělé civilizace schopné cestovat vesmírem. Ale samotné vypuštění této lahve do kosmického oceánu vypovídá něco velmi nadějného o životě na této planetě.“

Ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století došlo k mimořádně příznivému postavení vnějších planet ve Sluneční soustavě, které se opakuje jednou za 176 let. Americká NASA se této příležitosti rozhodla využít a na tzv. velkou cestu (angl. Grand Tour) vyslala dvojici sond Voyager. Ty postupně navštívily Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. I když jejich konstruktéři pochybovali, zda to vůbec zvládnou (poslední proběhlo roku 1989), oba Voyagery vysílají dodnes.

Ve středu 18. listopadu 2026 v 11 hodin 16 minut a 7 sekund středoevropského času dosáhne sonda Voyager 1 vzdálenosti jednoho světelného dne od Země: bude to poprvé, co se těleso vyrobené lidskou rukou dostane takto daleko od naší rodné hroudy. Světelný den totiž není jednotka času, nýbrž vzdálenosti: odpovídá délce, kterou světlo (resp. jakékoliv elektromagnetické vlnění) zvládne urazit za jeden pozemský den. To znamená, že rádiový signál ze Země poletí k sondě (resp. od sondy) Voyager 1 právě jeden den. Přepočteno na kilometry to bude přesně 25 902 068 356 kilometrů.

Vypadá to jako velká vzdálenost, s ohledem na vesmírná měřítka pořád žalostně málo. Nejbližší hvězda Proxima Centauri je od nás vzdálená 4,2 světelného roku, Voyager 1 by k ní tímto tempem dorazil za 76 tisíc pozemských let, sonda se však od Slunce vzdaluje po spirále a míří zcela jiným směrem. K dosažení středu naší Galaxie Voyager 1 potřebuje 480 miliónů let – kdyby ovšem letěl přímo, a to (opět) neletí.

• Sondy Voyager 1 a 2 ze Země odstartovaly v srpnu a v září 1977.
• Sonda Voyager 1 prolétla kolem Jupiteru a Saturnu, sonda Voyager 2 navíc kolem Uranu a Neptunu. Realizovaly tak základní průzkum vnější části Sluneční soustavy.
• Sonda Voyager 1 pořídila první detailní snímky měsíců Jupiteru Io a Europa, díky nimž byla objevena aktivní vulkanická činnost na Io (první pozorovaná aktivní sopečná činnost mimo Zemi). V únoru 1990 vyfotografovala celou Sluneční soustavu – planeta Země je zobrazena jako slabá skvrna o velikosti několika pixelů.
• Sonda Voyager 2 objevila prstence kolem Uranu a Neptunu, v jejich okolí několik měsíců (např. Tritonovy gejzíry – první pozorovaná geologická aktivita na měsíci tak vzdálené planety).
• Jedná se o sondy, které opustily Sluneční soustavu – v roce 2012 jako první lidský výtvor vstoupila Voyager 1 do mezihvězdného prostoru, když překročila tzv. heliopauzu (oblast, kde končí dominance slunečního větru a „vítězí“ ten mezihvězdný).