Pevnost plátna, křehkost snu – je název výstavy Miloše J. Kohouta a Michaely Trypesové, která bude zahájena vernisáží 24. srpna 2026 .

Malíř, sochař, filmový a divadelní výtvarník, scénograf, fotograf… Miloš. J. Kohout – muž mnoha uměleckých „profesí“ se vrací na místo činu.

V roce 1995 byl Miloš součástí tvůrčího týmu filmu Válka barev. Filmu, který se dokončoval ve střižnách MAT a pracovní projekce se konaly v nově otevřeném Kině MAT. Filmu, který získal Českého lva za střih (Jan Mattlach)

Miloš J. Kohout je malíř a sochař, který vedle své volné tvorby působí také jako scénograf, scénárista, fotograf, kameraman, režisér, střihač a tvůrce filmových vizuálních efektů. Jeho díla jsou součástí soukromých sbírek i kolekcí zahraničních galerií.

Výraznou stopu zanechal také ve filmu. Jako výtvarník, scénograf či VFX supervizor se podílel na snímcích Akumulátor 1, Kolja, Tmavomodrý svět, Kuky se vrací, Mazaný Filip nebo na filmu Na západní frontě klid. Za svou reklamní tvorbu získal řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné na London International Awards nebo soutěži Promax v Los Angeles.

Milošovy obrazy často zachycují silné emoce, vnitřní napětí i lidskou zranitelnost.

Michaela V. Trypesová o sobě s nadsázkou říká, že je „woodcarver, woodcutter, woodlover“ – řezbářka, dřevorubkyně a milovnice dřeva. Ze všech materiálů je jí právě dřevo nejbližší. Jeho opracovávání přirovnává k cestě krajinou, kterou člověk objevuje, a přesto má pocit, že ji už dávno zná. Míšiny plastiky nesou podobná témata jako Milošovy obrazy, pouze je místo barev vyjadřují kresbou dřeva, jeho prasklinami, vypalováním, zářezy a kovovými prvky.

Plastiky tak obrazy pouze nedoplňují. Vstupují s nimi do výtvarného dialogu. Někdy jako by pokračovaly v příběhu, který malba nedořekla, jindy proti její barevnosti stavějí syrovost přírodního materiálu. Prostor se potkává s plochou, dřevo s plátnem a skutečné jizvy materiálu s těmi, které malíř zachycuje barvou.

Také proto společná výstava nese název Pevnost plátna, křehkost snů. Pevnost a křehkost se totiž nevylučují. Mohou existovat současně v obraze, ve dřevě i v člověku.