Češi Donalda Trumpa nesnášejí skoro stejně jako Vladimira Putina. Podle lednového výzkumu CVVM americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi nedůvěřuje 83 procent Čechů a Češek, diktátorovi Putinovi pak nedůvěřuje dokonce 88 procent lidí. Nedůvěra českých voličů a voliček k Trumpovi není ničím novým a nadále roste. Už při posledních amerických prezidentských volbách v roce 2024 čeští voliči a voličky preferovali před republikánem Donaldem Trumpem jeho demokratickou protikandidátku Kamalu Harris a to podle jednoho z výzkumů v poměru 69 ku 31 procent. Dlouhodobá a dále rostoucí skepse k čím dál agresivnějšímu prezidentovi USA je mezi lidmi v Česku jednoznačná.

Jakožto expert Pojar vždy zastává „realistické“ pozice. V případě vztahu Evropy a Česka se pak Pojarovi jako realistické jeví více méně vždycky to, co si přejí USA.

To stejné se ale nedá říct o českých politických elitách. Pro velkou část domácích politiků byl Trump naopak zkrátka neodolatelný. Tento rozpor byl nejvýraznější mezi politiky SPOLU, tedy zejména ODS. Řada politiků z této strany Trumpa doslova adorovala, zatímco jejich voliči dávali v drtivé většině přednost Harris. I když o to voliči nestáli, čeští politici soutěžili, kdo z nich Donalda Trumpa miluje nejvíc. Se značnou vervou se do toho pustil Andrej Babiš, přestože i voliči hnutí ANO také spíše preferovali Harris. Pochopitelně a nepřekvapivě se k českému trumpismu hlásili i v SPD a Motoristech sobě, v těchto případech ale nešlo zase o takový nesoulad s voličskou základnou. Jak to, že i politici jindy tak citliví k výkyvům nálad svých voličů, tentokrát dali přednost vlastnímu názoru?

Jak to, že čeští voliči a voličky o tolik lépe chápali, že Kamala Harris by jednoduše byla o trošku lepší pro Evropu, a tedy i pro Česko. Voliče ODS ani ANO přitom nelze podezírat z nějakých velkých sympatií k na české poměry nebývale woke Kaliforňance Kamale Harris. A přesto by volili s ohledem na svoje zájmy. V průběhu Trumpova druhého období se pak jejich nedůvěra k americkému prezidentovi nadále prohlubovala. Čeští politici naopak zůstávají důvěřivější.     

Andrej Babiš se sám v rozhovoru pro Primu krátce po druhém zvolení Trumpa americkým prezidentem označil za jeho „velkého fanouška“. Mluvil o pěti společných setkáních, popisoval, že je Trump „velice příjemný člověk“, dokonce „velice galantní člověk“ a také usoudil, že některé znepokojivé Trumpovy výroky během kampaně, byly řečené právě jen v rámci kampaně. Babiš také usoudil, že jinak má Trump „program jako my“, a po jeho zvolení také řekl a později v různých obměnách zopakoval: „My jsme jeho evropští spojenci. Patrioti můžou být spojovací most pro Evropu.“

Babiš byl přesvědčeným trumpistou už v roce 2017. Americký podnikatel na trůně, který nemluví jako běžný politik, mu musel konvenovat i osobně. Řeči o neomezeném byznysu, nekonečných příležitostech pro americké „naše lidi“, stavbě plotu proti migraci a Americe na prvním místě musely Babišovi připomínat sebe samého jen v mnohem větším. ANO marketing začal chrlit červené čepice a ideologie a rétorika se začaly přiostřovat.

S nástupem Trumpa začala sílit krajní pravice různě po světě. Velká část umírněnější pravice se – podobně jako republikáni pod Trumpem v USA – začala sunout více doprava, vyostřovat rétoriku vůči migrantům, ekologii, interrupcím, LGBTQ lidem a podobně. Babišovo ANO jako oligarchická populistická strana bez pevné ideologie opustila v Evropském parlamentu liberální tábor a v roce 2025 spolu s dalšími tvrdými pravicovými uskupeními jako Národní sdružení Marine Le Pen zformovala Patrioty pro Evropu. Společně pak pod zkratkou MEGA – Make Europe Great Again, usilují o evropskou verzi trumpismu.

I tehdejší premiér Petr Fiala se v roce 2024 po svém prvním telefonátu se staronově zvoleným Trumpem nechal okouzlit a mluvil o tom, jak si společně povídali. „Donald Trump vzpomínal na svou zesnulou ženu a na Českou republiku. Tak to vytvořilo už takovou opravdu dobrou atmosféru. Ale proč jsem ho hodnotil jako výborný, má jeden důvod. Pan prezident Trump se mě ptal na názor na řešení situace na Ukrajině a na můj pohled na tu věc a poslouchal to, co jsem mu říkal, a to si myslím, že je pěkné,“ soudil Fiala.

Jeden z nejsilnějších proamerických (a proizraelských) hlasů v české veřejné debatě dlouhodobě zastává poradce a lobbista Tomáš Pojar, který s národní bezpečností radil právě premiérovi Petru Fialovi, a často se říkalo, že je to právě on, kdo má v české zahraniční politice hlavní slovo. Jakožto expert Pojar vždy zastává „realistické“ pozice. V případě vztahu Evropy a Česka se pak Pojarovi jako realistické jeví více méně vždycky to, co si přejí USA. „Vítám silného prezidenta,“ komentoval těsně po volbách Trumpovo zvolení Pojar.

Pojar ve vztahu k USA tlačí na dodržování závazků, zejména těch obranných tedy zbrojních. Mluví o slabé Evropě, které nezbývá než poslouchat ekonomicky a vojensky silnější USA. Pomocí svého realistického slovníku o zájmech pak dokáže v rozhovorech ignorovat věci, jako je tlak na dánské podstoupení Grónska, vyhrožování Evropské unii a otevřenou podporu politickým stranám v Evropě, které slibují Unii rozkládat. Místo toho mluví o potřebě transatlantické spolupráce a slabosti Evropy. Pojar zároveň paradoxně kritizuje Babišovu vládu za přílišnou spolupráci s Maďarskem a nedostatečnou loajalitu k západnějším, bohatším a mocnějším evropským spojencům.   

Babiš obdivuje Trumpa ideologicky a chce se stát jeho malou českou verzí. Je ochotný spolupracovat na přeměně Evropy dle Trumpova scénáře pod hlavičkou MEGA. To se odlišuje od pojarovského realismu, tedy loajalitě založené na poznané nutnosti evropské podřízenosti silným Spojeným státům, kdy strategií je poslušnost. Tyto přístupy se občas střetávají. Například, když jde o nákup stíhaček F-35. Babiš podle vzoru Česko na prvním místě napřed dlouho odmítal nákup těchto letadel, zatímco předchozí vláda – a nyní opozice – nákup podporovala i s odkazem na budování vztahu ke Spojeným státům a „dělání si oka“ u prezidenta USA Trumpa. Babiš nakonec neuspěl a pochopil, že nákupu se nevyhne.

Ještě jiný přístup k Trumpovi mají Motoristé sobě. Zatímco Babiš se například ve věci cel pustil do Trumpovy kritiky, Motoristé můžou naplno rozvíjet politický trolling a dávat najevo nefalšovaný obdiv. Ten nejúspěšněji předvedl ministr zahraničí Petr Macinka se svým příspěvkem na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde verbálně útočil na někdejší Obamovu ministryni zahraničí a taky Trumpovu neúspěšnou protikandidátku ve volbách v roce 2016 Hillary Clinton. Macinka tak získal pozornost Donalda Trumpa a MAGA médií. Mezi voliči Motoristů je také Donald Trump relativně populární, navíc Motoristé nefungují jako normální politická strana. Může jim stačit co nejvíc rozložit dobytá ministerstva a krátkodobě zvýšit zisky oligarchy Pavla Tykače, jejich vlastní politická budoucnost pro ně nemusí být tak důležitá. 

Politici Motoristů patří k těm u veřejnosti zdaleka nejméně oblíbeným, navíc od začátku svého vládního působení vyvolávají obrovský odpor a demonstrace. Jejich nepopularita se dá chápat i jako odmítnutí české verze trumpismu drtivou většinou voličů. Přeci jen jde o ideologii, která je výhodná jen pro ty nejbohatší.

Andrej Babiš už byl za poslední rok s tím, co dělá Donald Trump, několikrát nespokojený. Kritizoval cla na zboží z Evropy a vzpírá se taky extrémnímu zvyšování podílu HDP na obranu. Jinak jde ale v klíčových chvílích Trumpovi na ruku, odmítl postavit se spolu s dalšími evropskými zeměmi za Grónsko a nadále tvoří spojenectví s Viktorem Orbánem, jehož Maďarsko je největší baštou trumpismu v Evropě. Uvědomit si Trumpův vztah k Evropě je nad jeho síly.

Ani Babiš ani opoziční politici za daných okolností nejsou schopni nedůvěru českých voličů k Trumpovi přetavit do politických činů, anebo – v případě opozice, alespoň do konkrétnějších vizí. Myšlenkově zůstávají ve starém světě a do zblbnutí opakují fráze o transatlantické spolupráci, o slabé a neschopné Evropě a suverénní Americe. Na rozdíl od nedůvěřivých voličů, předstírají důvěru ve vazbu, která již neexistuje. Nejsou schopni překonat vlastní kognitivní šok z toho, že nesvoboda by mohla přicházet i ze Spojených států. Babiš nechce chápat, že Česko na prvním místě realizovat nemůže jako americká kolonie a Pojar nechce chápat, že transatlantická spolupráce nejde udržovat, když americká administrativa otevřeně podporuje protievropské krajní pravičáky za účelem oslabení svého partnera.