Zatímco ženy zůstávají dobrovolně single a cítí se spokojené, muži si nedokážou najít partnerku, ačkoli by chtěli. I k takovým závěrům dospěl výzkum Současná česká rodina, na kterém se podílely Masarykova univerzita a Univerzita Karlova. Popisovaný fenomén přitom zaznamenává čím dál více vyspělých zemí.

Za spokojenou single ženu se považuje například i čtyřiatřicetiletá Jana. „Měla jsem několik kratších známostí, jednou i vážnější vztah. Vždycky jsem ale po čase zjistila, že mi svobodný život vlastně vyhovuje víc. Ne proto, že bych muže neměla ráda nebo se bála závazku. Spíš si hodně cením svého klidu,“ vysvětluje.

Janino okolí jí ale neustále domlouvá, že ve stáří bude svého nynějšího nastavení litovat. „Někdy mám pocit, jako by všichni věděli lépe než já, co jednou budu cítit. Samozřejmě že si občas říkám, že by bylo hezké mít s kým jet na dovolenou nebo si večer popovídat. Když si ale představím každodenní soužití a to, jak dělám kompromisy, druhému se přizpůsobuju a vzdávám se části svého prostoru, ta představa mě neláká natolik, abych si za každou cenu někoho hledala,“ přibližuje Jana svůj postoj.

Příčin, proč ženy začaly upřednostňovat single život, je obecně mnohem víc. „Každá žena má svou vlastní kombinaci ekonomických, společenských, emocionálních a psychologických důvodů,“ naznačuje psycholog Aleš Bednařík. Mezi nejčastější řadí únavu z nerovnoměrného dělení domácích povinností nebo nedostatečně atraktivní nabídku na seznamovacím trhu.

Doba přece jen pokročila a ženy už nemusí slevovat ze svých nároků – právě naopak.

V seriálu Jedna ze sester Bennetových, který se odehrává v 19. století, vysvětluje Charlotte své nejlepší kamarádce Mary, že jako ženy mají na výběr jen ze dvou možností: „Manželství, nebo mizérie.“ Sama se rozhodne pro první možnost a provdá se za mnohem staršího muže. Když se kamarádky po čase znovu setkají, Charlotte působí nešťastně. „Nikdo mě neupozornil, že žena může být vdaná, a zároveň se cítit mizerně,“ řekne sklesle.

Historička Tünde Lengyelová z Historického ústavu Slovenské akademie věd potvrzuje, že výchova dívek v minulosti směřovala zejména k tomu, aby se dívky z hlediska majetku a společenského postavení dobře vdaly. „S láskou se počítalo způsobem, že časem přijde.“

Teď je ale všechno jinak. Dnes mají ženy bezprecedentní přístup ke vzdělání, v Česku dokonce mají větší zastoupení mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním než muži. Zároveň mají přístup k dobře placeným pracovním pozicím, takže přestávají být na mužích ekonomicky závislé.