Blíží se komunální volby. Konkrétně v Praze to znamená dlouhé debaty o tom, proč se naše hlavní město zdánlivě nikam neposouvá, a jak je složité v něm cokoli změnit. Právě z toho důvodu jsme si do Studia Alarm+ tentokrát pozvali odbornictvo z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Je opravdu nemožné, aby Praha následovala progresivní města, jako je i nedaleká Vídeň? A proč jsou Pražané tak fixovaní na svá auta, když má naše hlavní město jednu z nejlepších MHD v Evropě? 

V rozhovoru mluvíme s Marií Smetanou, krajinářskou architektkou a odbornicí na modrozelenou infrastrukturu, a jejím kolegou Jakubem Peterkou, architektem a urbanistou, který v rámci IPRu řeší veřejný prostor a udržitelnou mobilitu.

Oba zaměstnanci IPRu již na začátku rozhovoru upozorňují na to, že dělat změny v Praze opravdu není jednoduché. Pražský primátor zde nemá reálnou exekutivní moc, jako je tomu například v Bratislavě. Zároveň je celý systém složen jak z Magistrátu hlavního města Prahy, tak z 57 městských částí. A do toho zde existuje přenesená působnost státní správy, kdy řada úředníků teoreticky vůbec nemá podléhat politikům a jejich plánům, ale má se řídit čistě zákonem.

Zatímco v západní Evropě se počet aut na tisíc obyvatel snižuje nebo stagnuje, v Praze dál roste. A to na úkor jiných způsobů dopravy, stejně jako chodců.

Marie Smetana však dodává, že v tomto komplikovaném systému každý politik napíná své snahy jinam. A právě to, s jakou agendou do úřadu nastoupí, určuje, o jaké změny se bude snažit. I když to může trvat delší dobu než v jiných metropolích Evropské unie, neznamená to, že by nezáleželo na tom, kdo v zastupitelstvech sedí. I v Praze jsou nakonec některé městské části, jimž se daří zavádět progresivní postupy například stran klimatické odolnosti.

Právě klimatická krize bude v následujících letech jedním z největších problémů všech velkých měst našeho regionu. Již letos vlna veder stála život několik set lidí po celé republice. Praha se na tento problém snaží připravit, má Strategii adaptace a Klimatický plán. Některé městské části, jako třeba Praha 12 nebo Praha 7 se už dnes snaží využívat nástroje, které pomáhají městu klimatickou změnu zvládat. Jde například o péči o zeleň, vysazování stromů nebo bylinné záhony. Podle Smetany je dobře vyřešené také nově zrekonstruované náměstí Jiřího z Poděbrad, ačkoli je v jiných ohledech rekonstrukce kontroverzní. „Sice to není na první pohled vidět, ale pod zemí je spousta chytrých technologií, které pomáhají město adaptovat na klimatickou změnu,“ vysvětluje.

V rozhovoru dojde také na téma aut, parkování a cyklostezek. „Máme něco okolo osmi set aut na tisíc obyvatel, což je v rámci srovnatelných měst Evropy jedno z nejvyšších čísel, přibližně na úrovni Bukurešti nebo Sofie,“ říká Jakub Peterka. Vídeň, Mnichov nebo Berlín jich mají zhruba polovinu, Kodaň, Amsterdam či Barcelona asi třetinu. Zatímco v západní Evropě se počet aut na tisíc obyvatel snižuje nebo stagnuje, v Praze přitom dál roste. A to na úkor jiných způsobů dopravy, stejně jako chodců.

„V Praze chce spousta lidí jezdit na kole, ale necítí se u toho bezpečně,“ říká Peterka. Také proto se každou poslední středu v měsíci přidává ke stovkám cyklistů, kteří společně projíždějí Prahou pod hlavičkou iniciativy Critical Mass. „Jde o signál vůči městu, že jsme tady, neblokujeme dopravu, ale jsme doprava,“ vysvětluje. Aby byla cyklistika ve městě bezpečná, je podle něj potřeba, aby měli cyklisté, auta i chodci vlastní oddělený prostor. Dnešní často nepřehledná až nebezpečná řešení v ulicích totiž část lidí od jízdy na kole odrazují. Ve městech s bezpečnou cyklodopravou jezdí na kole přibližně stejně žen jako mužů, v Praze ale tvoří ženy jen čtvrtinu cyklistů.

Celý rozhovor si můžete pustit na svých streamovacích platformách.