Prezident včera vetoval zákon o změně, ve skutečnosti o rozvolnění rozpočtových pravidel. Dá se to uchopit z obou konců: jako další kapitola ve střetu Hrad – Strakova akademie i jako věcná námitka k novele zákona. To první v motivaci Hradu asi převažuje, to druhé je důležitější.

První rovina, tedy výměna úderů mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem, je samozřejmě velice reálná. Pavel byl v úhrnu o něco útočnější, což mají přikrýt jeho chudobné vyjadřovací schopnosti, které hradní tábor interpretuje jako důkaz Pavlovy přirozené slušnosti. Sugeruje se tím, že slušně vystupují lidé, kteří sami neútočí. Že to nemusí být pravda, vědí lidé nejpozději od puberty, ale z nějakého důvodu pak to poznání část z nás neuplatňuje na politiku.

Vytváření dojmu, že Hrad je ta slušnější strana, podle insiderů dosti irituje Babiše. Jeho zkušenost je, že detaily z jednání s prezidentem obratem tekly do Deníku N, kde byl Pavel ještě před startem své prezidentské kandidatury členem redakční rady. Premiér si dokonce vymiňoval, aby na jednáních s ním Pavel seděl sám, aby případná vina za únik informací padla na prezidentovu hlavu. Prezidentovo svatouškovství také Babiše motivuje k jeho výpadům, z nichž ten po summitu v Ankaře byl unikátní svou sprostotou (s naším prezidentem se odmítli setkat ti a ti prezidenti). Není sporu o tom, že celé to naprosto zbytečné válčení inicioval Pavel, když už jmenovanému premiérovi vetoval jeho návrh na ministra zahraničí. Ve chvíli, kdy si ujasníme, kdo vystřelil první, je už pak jedno, na jaký přesně krok reaguje jedna ze dvou stran svým aktuálním krokem.

Ve druhé, věcné rovině má pravdu prezident. Úprava rozpočtových pravidel tak, že se do schodku nebudou započítávat výdaje na obranu přesahující dnes závazná dvě procenta HDP a stejně tak peníze na strategickou infrastrukturu, je rozpočtový banditismus. Různé kroky vlády, jako je zvýšení platby pojišťovnám za státní pojištěnce, snížení daně z příjmu právnických osob, vyšší než zákonem předepsaná valorizace důchodů, konečně i převod financování ČT a Českého rozhlasu z beder občanů na státní rozpočet, mohou snadno vést k tomu, že schodek nebude letošních 310, ale možná až 400 miliard korun příští rok. Premiér vycházel z předpokladu, že oživená ekonomika přinese do rozpočtu sama od sebe větší příjmy, což by bylo pravděpodobnější, nebýt americko-izraelské války proti Íránu, která stále nebere konce. Babiš sám sebe na vládě označil za levicového populistu a těžko na dálku určovat, kolik v tom bylo ironie. Ale je jasné, že výrazně šetřit na sociálních výdajích nebo ve veřejném sektoru se mu nechce. Pak jsou větší schodky skoro nevyhnutelné. O tomto trendu se pořád mluví málo.

Pavel není konzistentní, když by výdaje na obranu zvyšoval ještě strměji. Stejně jako další lobbisté, agenti a influenceři zbrojního průmyslu zůstává veřejné debatě dlužen vysvětlení, kde by škrtal tak, aby se na armádu dalo přidat bez dalších dluhů. Teď a tady je ale podstatné, že prezident zafungoval tak, jak prezidentskou funkci u nás nastavili jeho předchůdci Havel a Klaus: vrátit nějakým svým gestem opomíjené téma do veřejné diskuse nebo ho vůbec nastolit. Torpédovat zákon prezident stejně nemůže, vynutit si o něm druhé hlasování ano. Na rozdíl od incidentu s Filipem Turkem tu stanul na půdorysu ústavy.