Hrozba politického násilí se stává vážnou ve chvíli, kdy zevšední. Veřejná démonizace oponentů, živená přepjatými hyperbolami o existenčním nebezpečí či konci demokracie, se promění v běžný kolorit politické kultury. Spolu s ní se začne tolerovat i fantazírování o atentátu jako o prostředku, který by problém jednou provždy vyřešil, čímž dochází k prolomení důležitého tabu: to, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se náhle stává představitelným, a tedy i možným.

Nezáleží přitom na tom, že případní pachatelé budou vždy tvořit jen nepatrnou menšinu. Jejich čin usnadňuje právě prostředí, v němž je stále snazší představit si politického protivníka jako překážku, již je možné odstranit, a kde taková představa přestává pobuřovat a začíná se setkávat s lhostejností. Harvardský psycholog Steven Pinker v této souvislosti připomíná film Luise Buñuela Ten tajemný předmět touhy z roku 1977. Režisér v něm používá teroristické útoky jako opakující se motiv, který působí groteskně tím, jak zcela obyčejně je prezentován: auta a obchody vybuchují, zatímco postavy tomu sotva věnují pozornost. To, co kdysi šokovalo, se stalo pouhou kulisou, která nakonec ani nestojí za řeč.

Je pravděpodobné, že jste ani neslyšeli o vraždě 78leté britské političky Ann Widdecombeové. Předminulý týden ji v jejím domě v Devonu někdo ubil k smrti opakovanými ranami do hlavy. Hlavním podezřelým je v tento moment 28letý Joshua Kerry, který na místo činu podle všeho cestoval téměř pět hodin ze severoanglického Rotherhamu. Policie mluví o „brutálním“ a „cíleném útoku“, a ačkoli zatím nelze s jistotou říci, že měl zločin politický motiv, většina komentátorů to tak interpretuje. Časopis The Economist na to konto před pár dny vydal článek o tom, jak „násilí přetváří politický život v Británii“ – se závěrem, že šokující vražda Widdecombeové trend pouze posílí. Do vyšetřování se zapojila i protiteroristická jednotka.

Widdecombeová rozhodně nebyla tak známá jako loni zavražděný pravicový aktivista a debatér Charlie Kirk, nemluvě o Donaldu Trumpovi, který má za sebou v posledních dvou letech tři pokusy o atentát. Přesto šlo o výraznou postavu strany Reform UK Nigela Farage, pod nímž v minulosti působila také v Evropském parlamentu, tehdy ještě za Brexit Party. Jen několik hodin před svou smrtí v televizním rozhovoru ostře kritizovala britský politický establishment a hájila Farage, který v současnosti čelí parlamentnímu prověřování kvůli nepřiznanému daru od kryptomiliardáře Christophera Harborna ve výši pěti milionů liber – Widdecombeová věc označila za „hru s cílem osobního zničení“.

Nigel Farage a další představitelé Reform UK již před vraždou upozorňovali, že čelí rostoucímu množství výhrůžek. Podle stranického vedení obdržel samotný Farage od února téměř šest set hrozeb smrtí, což údajně zintenzivnilo ve chvíli, kdy strana začala posilovat – v aktuálních volebních průzkumech předstihuje labouristy i konzervativce.

Widdecombeová je již třetí člen britského parlamentu, který byl během posledního desetiletí zavražděn. V roce 2016 pravicový extremista Thomas Mair zastřelil a pobodal labouristickou poslankyni Jo Coxovou, když se chystala setkat se s voliči ve svém obvodu. V říjnu 2021 byl během podobné poslanecké konzultace ubodán konzervativec David Amess. Jeho vrah Ali Harbi Ali se radikalizoval pod vlivem ideologie Islámského státu a útok připravoval jako teroristický čin.

Zločin minulý týden jednoznačně odsoudili představitelé všech hlavních britských stran – včetně dosluhujícího premiéra Keira Starmera a šéfky konzervativců Kemi Badenochové. Ne každého ovšem vražda bezmála osmdesátileté političky zasáhla negativně a řada lidí násilnou smrt vzala jako důvod k oslavám. Jedním takovým je bývalý kandidát za labouristy, transaktivista Heather Herbert z Univerzity v Aberdeenu. „Konečně jednou dobrá zpráva. Doufám, že její umírání bylo mimořádně bolestivé, že byla připoutaná k posteli, když křičela v agónii,“ napsal na platformě Bluesky (tato sociální síť měla být náhradou Twitteru bez nenávisti, to poněkud nevyšlo). Herbert je nyní kvůli výrokům vyšetřován policií.

Pokud by jej nicméně měli stíhat a odsoudit – což není v dnešní Británii nic neobvyklého –, památku Widdecombeové by to příliš dobře neuctilo. Celý život až do samotného konce totiž zároveň působila jako neústupná obhájkyně svobody projevu, a to i v případech, kdy šlo o názory a tvrzení, které sama pokládala za odporné. Ve slavném projevu v Oxford Union například připomínala poválečnou Británii, v níž lidé, kteří kvůli nacismu přišli „o manžely, syny, končetiny či domovy“, museli přesto snášet veřejná prohlášení Oswalda Mosleyho, Colina Jordana a dalších britských fašistů. Porazit je bylo třeba v debatní aréně, neboť perzekuce jim jenom pomáhala nabírat další stoupence.

To, že jejich projevy působily skutečnou bolest, urážku a ponížení, podle ní ještě nerušilo jejich právo mluvit. „Nikdo nemá právo na to, žít život chráněný před pohoršením, urážkami nebo dotčenými city. Je to riziko povolání spojené se životem ve společnosti, a pokud to nedokážete snést, staňte se poustevníkem,“ prohlásila Widdecombeová.

O pochybné účinnosti represivního přístupu svědčí už samotná britská zkušenost. Země má jedny z nejpřísnějších zákonů regulujících projev a jen v roce 2023 zaznamenaly policejní sbory v Anglii a Walesu přes dvanáct tisíc zatčení kvůli zprávám považovaným za hrubě urážlivé, obscénní či jinak škodlivé. Těžko však tvrdit, že by tato mimořádná míra policejní kontroly vedla k ústupu nenávisti, politické radikalizace nebo společenského napětí. Spíše naopak: zpráva organizací British Future a Belong Network označila loni Spojené království Velké Británie a Severního Irska za „sud se střelným prachem“ plný neřešených křivd a konfliktů.

Přenechat celý problém policii a soudům je navíc pohodlný způsob, jak se vyhnout vlastní odpovědnosti, který vytváří iluzi, že společenský rozklad za nás vyřeší bezpečnostní aparát, zatímco my můžeme být lhostejní po vzoru Buñuelových hrdinů, kteří nevzrušeně procházejí kolem explodujících automobilů. Minimálně tohle stojí za připomenutí v souvislosti s vraždou Ann Widdecombeové.