Španělská automobilka Cupra vznikla jako odnož Seatu, ovšem svého rodiče rychle přerostla. Dnes tak nabízí několik modelů, které Seat v portfoliu (alespoň prozatím) nemá a elektromobil Raval je jedním z nich. Vznikl původně jako rebelská a sportovnější odnož Volkswagenu ID. Polo, ovšem není v tom jen show – nejvýkonnější verze má mezi předními koly samosvorný diferenciál.

Spolu s upravenými cuprami od ABTu a dalšími již známými modely se raval představil na Red Bull Ringu, závodním okruhu uprostřed Rakouska, kde se jezdí také závody formule 1. A já dostal příležitost se s téměř vším tímhle pořádně projet na různých částech této trati.

Nejdříve mě čekaly „elektriky“, tedy kromě ravalu i born nebo tavascan – a snad ve snaze ušetřit jejich baterie, protože rychlonabíječek před okruhem není zrovna moc, s nimi jezdíme po malém, utaženém okruhu, jehož část vede po kluzném nátěru určeném pro kurzy bezpečné jízdy.

Tahle trať je poměrně těsná, takže s malými auty, jako je raval nebo born, se tady jezdí nejlépe. S bornem už nějaké zkušenosti mám, takže skáču za volant té nové malé předokolky. Kolegové už raval vyzkoušeli na veřejných silnicích, já mám nyní příležitost na verzi VZ trochu víc zatlačit na okruhu.

Rychle zjišťuji, že má příjemně rychlé řízení a že se v kluzkých zatáčkách dokáže i lehce sklouznout zádí, pokud do nich správně najedete na brzdách či v zatáčce odstavíte plyn. Proplétání těsnou tratí má v krvi a nedotáčivost není dominantou, takže mě to za jeho volantem opravdu baví. Není tu tolik prostoru, aby mu nestačil výkon, a tak se soustředím na to, abych projížděl zatáčky co nejlepší stopou.  

Možnost regulovat rekuperaci pádly pod volantem bych ocenil spíš na silnici, tady ji nechávám na nejnižší stupeň. Umělé zvuky v nejostřejším režimu Cupra spíš ignoruji, soustředím se na elektronicky řízený samosvor, který mi hezky pomáhá vytáhnout vůz ze zatáček. Nejvíce mě na něm opravdu baví ta rychlost reakcí řízení, díky ní raval VZ působí víc jako sporťák, než do jaké míry jím skutečně je.

Po skutečném Red Bull Ringu jezdíme ve větších cuprách o citelně vyšším výkonu – a hlavně se spalovacími motory, které tu zvládnou jezdit celý den, protože jim v případě potřeby snadno doplníte energii z kanystru. Tady není nic moc nového, faceliftovanými spalovacími cuprami jsme už jezdili, ale příležitost svézt se na stejném asfaltu, na němž na plný plyn jezdí ti nejlepší okruhoví řidiči na světě, se jednoduše neodmítá.

Jezdíme ve vláčcích vedených profesionálními piloty a v každém vláčku je několik různých aut od předohnaného leonu VZ přes kombík se čtyřkolkou až po formentor VZ5 s 390k pětiválcem a torque splitterem mezi zadními koly. Nějak záhadně se mi daří sednout za volant VZ5 častěji, než bych asi měl, ale jen využívám příležitostí, které mi vytvářejí kolegové z jiných zemí, když do značné míry ignorují posloupnost střídání aut tak, jak ji organizátor nastínil. Stěžovat si však v žádném případě nebudu.

Red Bull Ring leží na úbočí kopce a má nezanedbatelné přetížení, a taky několik míst, kde se brzdí z velmi vysokých rychlostí. Ve VZ5 tu i já, který tuto trať neznám a taky nejsem kdovíjak dokonalým řidičem, dvakrát přesáhnu dvousetkilometrovou rychlost. Na brzdy je tedy tento okruh velmi náročný a instruktoři tak často připomínají, že poslední kolo k chlazení brzd – „Můžeme jet rychle, jen nesmíme prudce brzdit,“ zní z vysílačky – je skutečně nutné.

Formentor VZ5 v nejostřejším nastavení je tady samozřejmě ve svém živlu. Řadím manuálně pádly pod volantem a s přibývajícími koly nacházím víc a víc prostoru, kde stopu v zatáčkách a s ní i svůj čas vylepšit. Občas tedy trochu tlačím kombíkový leon, který ve vláčku jezdí přede mnou, je totiž o pár desítek koní slabší.

Do předokolkového leonu sedám v moment, kdy už Red Bull Ring aspoň trochu znám. Pojedu za VZ5 a přemýšlím, jestli se ho dokážu udržet s nejen slabším, ale navíc i „chromým“ autem. Řidič VZ5 by musel být celkem jelito, aby se mi to povedlo.

Záhy zjišťuji, že není jelitem dostatečně velkým, abych mu stačil. Leonu citelně chybí trakce na výjezdech ze zatáček, jeho 325 koní snadno přemůže trakci vnitřní, odlehčené přední pneumatiky a já je tak ani nedostanu pořádně na asfalt. Leon Sportstourer VZ Extreme s 333 koňmi, ovšem hlavně s pohonem všech kol je na tom mnohem lépe, může totiž poslat sílu na zatížená zadní kola, která problém s trakcí samozřejmě nemají.

Obecně samozřejmě silniční auta na závodním okruhu působí ve srovnání s těmi závodními měkká a pomalá, ovšem cupry na Red Bull Ringu ukázaly, že i když jsou to silniční auta na silničních pneumatikách, i v takto extrémních podmínkách si s nimi lze užít hromadu zábavy. Měl jsem na ně bohužel jen půlden a než jsem se nadál, už nás střídala další skupina a my se vydávali zpátky k domovu. Rozhodně bych tu ale dokázal jezdit, učit se a zlepšovat ještě přinejmenším celé odpoledne.

Zdroj: Autorský text | foto: Cupra | video: Marek Bednář/Auto.cz