Motorsport měl vždycky blízko k reklamě. Jednou z point závodění byla snaha vnuknout zákazníkovi myšlenku, že právě jím vybraný model má něco, co pochází ze závodního okruhu. Prodat mu dojem, že to není pouze nudné sériové auto. U ostrých verzí to naštěstí byla většinou pravda.

BFGoodrich to v roce 1984 otočil. Nechtěl prodat auto, ale pneumatiky. A tak poslal do Le Mans prototyp Lola T616 na radiálních pláštích vycházejících ze silničních BFGoodrich T/A.

Jeden ze dvou vzniklých vozů, šasi HU-2, teď míří do aukce pořádané domem Mecum během Týdne aut v Monterey 2026. Nejde o obyčejný historický prototyp v pěkných barvách, právě tento vůz v roce 1984 vyhrál třídu C2 v závodě 24 hodin Le Mans, kde jej řídili John Morton, Yoshimi Katayama a John O’Steen, přičemž celkově skončil desátý. Druhá týmová Lola dojela třetí ve třídě a dvanáctá celkově. Na marketingový experiment výrobce pneumatik je to výsledek, který se jen těžko překonává.

Nápad vznikl z jednoduchého problému. BFGoodrich už na začátku osmdesátých let uspěl v americké třídě IMSA GTU s Mazdou RX-7, jenže vítězství upravené Mazdy nevzbuzovala dost pozornosti. Firma proto chtěla ukázat, že její radiální pneumatiky zvládnou mnohem tvrdší zkoušku než běžný okruhový závod. Volba padla na prototypovou kategorii FIA C2, tehdy druhou úroveň vytrvalostních prototypů. Tým dostal na starost Jim Busby a základem se stala tehdy nová Lola T616.

Za sedadlem pilota pracoval 1.3litrový Wankelův motor Mazda 13B o výkonu 300 koní, doplněný zapalováním MSD a pětistupňovou manuální převodovkou Hewland. Šasi tvořil hliníkový voštinový monokok a vůz uháněl rychlostí 322 km/h. Karoserie nesla bílo-černé zbarvení BFGoodrich s červenými a modrými pruhy a startovním číslem 68.

Nejdůležitější ale zůstaly pneumatiky. Pláště si zachovaly základní konstrukci odvozenou od sériových BFGoodrich T/A, ale musely se upravit pro široká závodní kola. Vpředu měla Lola třináctipalcová kola široká 11 palců, vzadu dokonce 14 palců. Než vyjela do ostrého programu, absolvovala 4800 km testování a údajně šlo o jedno z prvních dvou aut, které použilo radiální silniční pneumatiky na klopených zatáčkách Daytony.

Paradoxní je, že pneumatiky podle dobových vzpomínek nebyly hlavním limitem auta. Větší problém představoval rotační motor, který byl proti části konkurence slabší a zároveň žíznivější. Posádka proto musela jet opatrněji a hlídat spotřebu. Právě to dělá výsledek v Le Mans ještě zajímavější. Lola nevyhrála třídu hrubou silou, ale kombinací spolehlivosti, strategie a zvláštní technické odvahy.

Pro Mazdu měl výsledek navíc symbolický význam. Díky tomuto vítězství se stala prvním japonským výrobcem triumfujícím ve třídě C2 na 24h Le Mans. Zároveň šlo o další důležitý krok v příběhu rotačních motorů, který později vyvrcholil celkovým vítězstvím Mazdy 787B v roce 1991.

Šasi HU-2 má za sebou Le Mans, Nürburgring, Monzu, Fuji, Daytonu, Sebring, Miami i Watkins Glen. V roce 2003 jej získali Jim Busby a Rick Knoop a následovala rozsáhlá renovace. Vůz se potom objevil na akcích v Laguně Seca, na Festivalu rychlosti v Goodwoodu, na Portland Historics i Rolex Monterey Motorsports Reunion. Další práce provedly Virtuoso Performance a Canepa, v roce 2025 byla opravena palivová nádrž a auto má dokumentaci k renovacím i dobové propagační materiály.

Mecum očekává cenu v přepočtu kolem 6.340.000 Kč. Za podobné peníze se dá koupit moderní supersport, ale ten pravděpodobně nebude mít tak zajímavý životopis.

Zdroj: Mecum, The Drive