Вход на сайт

Просмотр новости

Найдите то, что Вас интересует

Rozumím lidem na okraji, kdybych neměl Evu, snadno bych se stal bezďákem, říká František Skála

Дата публикации: 06-08-2026 04:30:18

„Samotu potřebuju kvůli koncentraci. Včera mi už málem jeblo, jak mi cinkaly zprávy a furt mě někdo s něčím otravoval. Ale to je kvůli filmu, ono se to zase uklidní,“ směje se umělec František Skála. O své tvorbě prý nemluví rád. Když ale v novém filmu Veřejný prostor Františka Skály odhaluje zákulisí tvorby svých velkých soch, dává jim to čtvrtý rozměr.

Основное содержимое страницы с новостью.

„Samotu potřebuju kvůli koncentraci. Včera mi už málem jeblo, jak mi cinkaly zprávy a furt mě někdo s něčím otravoval. Ale to je kvůli filmu, ono se to zase uklidní,“ směje se umělec František Skála. O své tvorbě prý nemluví rád. Když ale v novém filmu Veřejný prostor Františka Skály odhaluje zákulisí tvorby svých velkých soch, dává jim to čtvrtý rozměr.

František Skála patří k nejvýraznějším postavám českého výtvarného umění. Jeho doménou jsou sice sochy ve veřejném prostoru, hodně velké sochy, jakoukoliv přepjatou „velikost“ nebo velikášství ale shazuje hravostí a humorem.

Nový dokument Petra Slavíka Veřejný prostor Františka Skály se nese v duchu umělcova motta, že jeho životním stylem je radost z tvorby.

„Radost, ta přichází někdy po ránu, jindy v poledne a někdy taky až pozdě večer při návratu z restaurace. Když se člověk cítí zrestaurován. Jak říkával můj kamarád Láďa: Sice trochu restaurovaný, ale překrásný.“

V našem rozhovoru dává najevo, že mluvit o své tvorbě mu až takovou radost nečiní, nutno ale říct, že se to dobře poslouchá. I ve chvílích, kdy mluví o současné tvorbě aktů.

„A to je známá věc, že jsem starý prasák. Ale jaký je vlastně rozdíl mezi starým a mladým prasákem? Lidské tělo je krásné, odjakživa bylo tématem umění, a protože jsem heterák, líbí se mi hlavně ženské. Snažím se, aby to nebyla jen nahota, ale situace, která je vtipná nebo romantická. Ale především krásná!“

V rozhovoru se dočtete:

  • Jaké netradiční materiály používá.
  • Proč s manželkou bodovali typy lidí v metru.
  • Proč se nazývá starým prasákem a proč by se mohl stát bezdomovcem.
  • Proč si nedělá hlavu s voliči Okamury nebo Motoristů.
  • Jak vnímá kritiku od své ženy.
  • Kterou moderní pražskou sochu považuje za příšernou.

Setkáváme se uprostřed léta a prázdnin. Je to pro vás v něčem jiný čas v roce?

Obvykle to znamená čas, kdy se snažím slíbit své ženě Evě, že budu u nás na venkově. Máme to tam velice rádi, ale přes rok se tam moc nedostaneme.

Byl bych tam klidně furt, ale v Praze je pořád šrumec. Tak Evě slibuju, že v létě…

Jenže letos jsem rezignoval i na sliby. S filmem budu jezdit po besedách, kde mi dají tři otázky a pojedu dál. Služba filmu, kterou jsem slíbil.

V čem je pro vás film o vás cenný?

Umělec po sobě chce něco zanechat. A kromě svého díla je dobré zanechat dokument o tom, jak ta díla vznikala. Laická veřejnost má mnohdy úplně naivní představy o tom, co vznik takového díla obnáší.

Sakra, proč to bylo tak dobrý?

Tak to jste trefil, počítám se mezi laickou veřejnost. Přesně ten náročný vznik vašich soch nebo třeba přírodních barev mě v dokumentu fascinoval. Ta díla pak dostávají další rozměr.

Když člověk maluje v ateliéru, jsou postupy přece jen ověřené. I laik si dovede představit, co se muselo dít, aby vznikl obraz.

A někteří umělci malují obrazy celý život, pořád stejně, umí to krásně a je to v pořádku. Ale já jsem stále odváděn nějakým novým úžasem.

V momentě, kdy mám možnost otevřít dveře k nové formě, materiálu nebo postupům, přichází nadšení a radost z rozvíjejících se objevů.

Mám rád dobrodružství, kdy člověk vůbec neví, jak to dopadne, kdy zápasí s materiálem a je buď z výsledků nadšený, nebo se mu to nelíbí a odloží to. Nechá to dva roky spát. Nakonec to buď dodělá, nebo nedodělá.

Máte hodně nedodělaných věcí?

Spoustu. Slepé uličky i odpad. Ale i to je zajímavé. U světových hvězd mám rád jejich raná díla, kdy ještě neměly svou značku, ale hledaly.

A vy vlastně začínáte pořád znovu, že?

Asi ano. Jakmile jsem okouzlen novým materiálem, je to výzva, vnímám jeho kvality, někdy až spirituální.

Nejkrásnější je,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Схожие новости

#Наименование новостиТональностьИнформативностьДата публикации
1Málem jsem ztratil bobříka, když mi děti říkaly, co do nich valí učitelé ve škole, vysvětluje farář ze Šluknovska, který vede i místní skauty010.5713-08-2026
2V Hasičském domě v Telči začala výstava obrazů Františka Skály07.6205-08-2026
3„Už nemohu mít život jako moji rodiče či prarodiče.“ Filozof o tom, co s námi dělá proměna klimatu08.7311-08-2026
4Světová předpremiéra filmu Osamělý vlk se uskuteční 20. srpna v Prostějově08.431-07-2026
5Ministr kultury Klempíř nedorazí na zahájení festivalu ve Varech. Nechce ‚přilévat olej do ohně‘-2703-07-2026
6Jan Kanyza po kolapsu poprvé ve společnosti: Jsem rád, že mě lidé poznávají!010.4204-08-2026
7Zdrcená Eva Jeníčková alias Vendulka z Básníků: Rozloučila se s tátou!011.3405-08-2026
8„Praha nemá tempo kvůli ODS.“ Scheinherr o Portlíkově sloganu, řízení autobusu i chybějící kandidátce09.6410-08-2026
9Komik Futurista střílel na kolegu pistolí-2720-05-2026

Классификация: Культура. Схожих патентов: 0. Схожих новостей: 9. Тональность: 0. Информативность: 8.73. Источник: denikn.cz.