Žil ve Žďáru nad Sázavou, ve městě, kde už od roku 27. srpna 1951 fungují ve světě dobře známé Žďárské strojírny. Jestli měl Metoděj hluboko do kapsy, nebo jen nechtěl zbytečně utrácet, nevíme. Co ale víme – zlákala ho podniková závodní jídelna.

Přesněji řečeno, její sklad. Proč nakupovat někde v samoobsluze, když ve skladu byla k mání spousta potravin, pochutin, laskomin, pití i lihovin, říkal si Metoděj a vyrazil do akce. První vloupačka mu klapla, nechytili ho. Kořist stála za to, a tak se do skladu vypravil znovu. A pak zase. To už na něj měli v jídelně opravdu dopal...

Každá písnička má svůj konec. I vloupačky zloděje Metoděje. Při té poslední ho sebrala Veřejná bezpečnost. Kolikrát v jídelně kradl, to denní tisk 31. března 1976 neuvedl. Zato upřesnil, že zloděj Metoděj napáchal podniku ŽĎAS postupně škodu za 900 korun. Tehdy to byly docela solidní peníze. Jestli Metodějovi devět stovek stálo za první soudní přelíčení a za první zápis do rejstříku trestů, to ví jen on sám.