Bylo 1. března 2023, zrovna jsem vypouštěla koně do výběhu v polské vesnici Przybyłowo. Východ Varmijsko–mazurského vojvodství, 34 kilometrů od hranice, která odděluje nejen Polsko od ruské kaliningradské oblasti, ale i svobodný svět od válečného agresora. V místě, kde je Rusko tak blízko, že si musíte v telefonu vypínat automatickou volbu sítě, jinak se přepne na ruského operátora. Nebo si mobil pro jistotu vypínáte úplně.

Najednou ledový vzduch prořízne naléhavý zvuk sirény.

Poplach.

První zamrznutí vystřídá rychlý sled myšlenek. Kde je právě teď zbytek rodiny? Odkud co přiletí? Co zvířata, máme je raději vypustit ze stájí a ohrad a popřát jim hodně štěstí?

Beru do ruky telefon. Displej hlásí pět procent baterky a údaj o tom, že je středa 1. března, poledne.

Středa.

První středa v měsíci.

Bože, já jsem hysterický pitomec.

Pravidelná zkouška sirén evidentně probíhá i zde.

Hluboký nádech a úleva, že prozatím můžeme pokračovat ve svých životech bez větší změny plánu. Pravidelná zkouška sirén zní jinak, když jsi od ostnatého drátu půl hodiny jízdy autem.

Jenže – co kdyby to nebylo jen jako? Věděla bych, co dělat? Jen mlhavě. A běžní Poláci na tom tehdy nebyli nijak výrazně lépe. I pro ně byla válka něco, co se odehrávalo jinde. Pro většinu národa pořád relativně daleko.

To se ale během následujících tří let radikálně proměnilo. Zblízka jsem sledovala, jak zatímco Češi začali ještě víc pochybovat, Poláci se začali připravovat.

Už po incidentu v Przewodówě u Lublinu v listopadu 2022, kde zemřeli dva lidé po dopadu rakety nejasného původu, Poláci žili s vědomím, že se válka může fyzicky převalit přes hranici. Ruské rakety a drony pak opakovaně „zabloudily“ k polskému vzdušnému prostoru, nebo přímo do něj. Při masivních ruských útocích na Ukrajinu začalo Polsko zvedat do vzduchu stíhačky a uvádět do pohotovosti protivzdušnou obranu. Občas nějaká ta sabotáž s přeřezáním podmořských kabelů.

Z mimořádných událostí se postupně stávala rutina.

A pak přišlo 10. září 2025. Toho dne, během rozsáhlého ruského útoku na Ukrajinu, proniklo do polského vzdušného prostoru 19 dronů různého typu najednou. Polské a spojenecké síly některé z nich sestřelily. Bylo to poprvé během této války, kdy členský stát NATO použil zbraně proti takovým objektům ve vlastním vzdušném prostoru. „Byli jsme nejblíže otevřenému konfliktu od druhé světové války,“ okomentoval to tehdy polský premiér Donald Tusk.

Jeden z ruských dronů spadl do pole nedaleko železniční trati Elbląg–Malbork, zhruba 11 kilometrů od našeho bydliště.