V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

• Co je to vlastně overthinking.
• Kdy může být nebezpečný.
• Jaké techniky vám pomohou ho zvládnout.
• A proč může absence některých myšlenkových pochodů, které považujeme za overthinking, souviset s psychopatií?

Slovo overthinking se dnes často skloňuje hlavně v souvislosti se životem ve městech, kde neustále spěcháme, hodně pracujeme a obklopují nás digitální technologie. Co si pod tímto pojmem máme představit z odborného hlediska?

Hned na začátku narazíme na menší problém, protože slovo overthinking ve skutečnosti není odborný pojem. V dnešní psychologii to ovšem není žádná výjimka. Populární psychologie – tedy to, co se objevuje v médiích, o čem se píše v bestsellerech a co si běžný člověk představuje pod psychologií zaměřenou na osobní rozvoj – se do velké míry osamostatnila od samotné psychologie a od toho, co říkají psychologové.

Mnohé nejprodávanější knihy z oblasti psychologie dnes vůbec nepíšou psychologové, ale marketéři nebo koučové. I pojmy, které se v tomto prostředí používají, se do značné míry odtrhly od svého odborného významu.

Mohl byste mi dát příklad?

Typickým příkladem je právě overthinking, ale například i prokrastinace, brain fog (mozková mlha, pozn. red.), FOMO – tedy strach z toho, že nám něco unikne – nebo vyhoření. Některé z nich, například vyhoření, pocházejí z psychologie, ale jejich význam se výrazně rozšířil.

A právě tady narážíme na problém, na který se ptáte. Když se nějaký pojem lidem zalíbí a je marketingově úspěšný, chce ho používat každý včetně odborníků, kteří na něm vydělávají. Postupně na sebe nabaluje čím dál víc věcí. Už je z toho skoro pravidlo. Stalo se to s prokrastinací a vyhořením a platí to i pro overthinking. Dnes se pod tímto označením skrývá více jevů, pro které má psychologie nebo psychiatrie vlastní pojmenování.

Co všechno se tedy skrývá pod pojmem overthinking, ačkoli odborně to s ním vůbec nesouvisí?

Používá se například pro ruminaci (neustálé přehrávání určité situace v hlavě, pozn. red.), ale také pro to, co by psycholog označil za obsesi, i když mezi nimi je rozdíl. Pod tento pojem spadá i nadměrné přemýšlení, které vůbec nemusí být patologické a za daných okolností je zcela pochopitelné.

Jednotlivé oblasti si můžeme rozebrat, nicméně obecně platí, že čím víc se význam tohoto pojmu rozšiřuje, tím méně je užitečný. Proto není úplně dobré ptát se obecně, co s overthinkingem dělat. Podobně jako nestačí otázka, co dělat s prokrastinací. Nejprve totiž potřebujeme vědět, co konkrétně tím člověk myslí. Teprve pak dokážeme odpovědět přesněji.

Zkusme jednotlivé pojmy, které jste zmínil, přiblížit na konkrétním příkladu. Večer si v hlavě přehrávám rozhovor s kolegou a zkoumám, jestli jsem neřekl něco hloupého. Přemýšlím také nad tím, co řekl on a jakým tónem. Mám pocit, že si potřebuju něco ujasnit, ale po půlhodině je mi ještě hůř. Co se v tu chvíli děje a podle čeho poznám, že už problém neřeším, jen se v něm točím?

Jde o naprosto přirozený způsob, jakým zpětně zpracováváme nějakou situaci. Pokud to samozřejmě nepřekročí určitou míru.

Jak poznám, že jsem překročil míru?