Poslední ferrari se skutečným manuálním šestikvaltem byl model 599. Od té doby se od zákazníků pořád ozývalo, že by chtěli charakteristickou otevřenou kulisu šestistupňového manuálu a tři pedály. Z maranellské továrny však vyjížděla výhradně auta se samočinným řazením, nebo přinejlepším s pádly pod volantem.

To se nyní mění, a to modelem 12Cilindri Manuale. Není to nic méně, než říká název – prostě model 12Cilindri s manuálním řazením a třemi pedály. Auto, které má 830 koní na zadních kolech a které vám na křižovatce „chcípne“, když nebudete se spojkovým pedálem pracovat dostatečně opatrně.

Má to háček? Samozřejmě. Možná jste si všimli, že používám slovní spojení „manuální řazení“, nikoliv „manuální převodovka“. Pákou v otevřené kulise totiž neovládáte přímo vidličky v převodové skříni, ani levým pedálem skrz hydrauliku netlačíte na spojku. Systém totiž spíná či rozpojuje spojku i mění kvalty elektronicky, převodovka samotná je stále stejný dvouspojkový osmikvalt.

Manuální řazení do Ferrari, dozvídám se při prezentaci v Maranellu, dlouho nebylo možné udělat. Automobilka k tomu totiž přistupovala tak, že by musela nově vyvinout skutečnou manuální převodovku. K tomu by muselo omezit výkon motoru – což by zákazníkům nevadilo – a všechno další uzpůsobit. Pak ale někoho napadlo vyvinout systém, který by se pro řidiče choval jako manuální převodovka, ale veškerá komunikace mezi řadicí pákou, resp. spojkou a převodovou skříní by byla elektronická. A právě tohle je systém, který Ferrari nakonec vyvinulo.

Mechanické, ale vlastně ne

Když tedy usedám za volant tmavě červeného 12Cilindri – bohužel zatím pouze staticky –, pod nohama mám tři pedály. Šlapu na spojkový a cvakám naprázdno v kulise řazení z jedničky na dvojku, trojku, čtyřku, pětku a šestku.

Přijde mi, že cítím, že nehýbu skutečně přímo součástkami převodovky – ale není to jen placebo, dané tím, že mi předtím vysvětlili, jak ta věc funguje? Ve výsledku je to asi jedno – dobře si pamatuji, jak jsem ohrnoval nos nad skutečně falešným řazením v Hyundai Ioniq 5 N, ale když jsem si ho vyzkoušel, přišlo mi skvělé. Takže i zde by mě to za jízdy jistě velmi bavilo.

Pro co nejvěrnější dojem z manuálního řazení Ferrari velmi pečlivě vyvinulo jakousi dvousměrovou kolébku pod kulisou, kterou nazývá „otočný středový blok“, ang. „rotating centre block“. Ten má na sobě dvě čidla pozice, aby auto vědělo, kam pákou hýbete. To je z elektroniky všechno – veškerý zbytek zpětné vazby dávají kovové díly a pružiny, napodobující „mechanické zatížení typické pro manuální převodovky Ferrari během fází synchronizace, zařazení a vyřazení rychlostního stupně“, uvádí automobilka.

„Kinematický mechanismus generuje cvaknutí a změny odporu, čímž dává řidiči jasnou odezvu o zařazení rychlosti,“ dodává. Dokonce i blokace zařazení špatného kvaltu – kdybyste třeba z pětky chtěli podřadit rovnou na dvojku – je elektromagnetická.

Ferrari 12Cilindri Manuale | Zdroj: Ferrari

Stejně tak odpor spojkovému pedálu dává ocelová pružina. Ptal jsem se, zda je možné ji vyměnit za tužší nebo měkčí, podle automobilky to však nebude potřeba – naladila její odpor přesně tak, jak to považuje za správné. I zde je jedinou elektronikou čidlo pozice, které dává autu signál, jak řidič pracuje s pedálem. Podle toho spíná či rozpíná patřičnou spojku, a jak se dozvídám ke svému úžasu, nebude za řidiče rozjezd zjemňovat.

Takže vámi klidně škubne, anebo i nechá motor zhasnout, když si budete počínat neuměle. A automobilka slibuje i to, že půjde podřazovat s meziplynem stylem pata-špička, stejně jak jsme zvyklí z klasických manuálních sporťáků.

Které z osmi kvaltů se dají pákou zvolit? Jednoduše prvních šest a zpátečka. Sedmá a osmá rychlost jsou spíš na dálnici, kde člověk nechce řadit sám, takže jsou k dispozici pouze v samočinném režimu. Ten aktivujete tlačítkem u řadicí páky; zpět do manuálního režimu se přepnete prostě tak, že šlápnete na spojku. V jakém módu jste, indikuje mimo jiné barva podsvícení kulisy naznačené na hlavici řadicí páky – bílá signalizuje automatický režim, oranžová manuální.

Méně než 1500 kusů

Kromě způsobu řazení prošla úpravou také kabina i karoserie. Uvnitř si můžeme všimnout šesti vyražených linek do kůže čalounění sedadel, které symbolizují šest rychlostních stupňů. Celý středový tunel byl také nově navržen, aby co nejlépe po ergonomické stránce zakomponoval nové řazení.

Zvenku zase stojí za zmínku vyražený, nikoliv namalovaný či nalepený štít po stranách kapoty mezi předními koly a dveřmi. Je samozřejmě hliníkový a když zavřu oči, mým prstům připomíná velkou minci. Kromě toho stojí za povšimnutí drobné šedé linky na některých černých panelech karoserie. Ty odkazují na model 365/4 GTB, z nějž celé 12Cilindri bere docela dost inspirace.

Ferrari 12Cilindri Manuale | Zdroj: Ferrari

Všechny vyrobené 12Cilindri Manuale projdou personalizačním programem Tailor Made, což znamená, že bude těžké najít dva totožné kusy, pokud vůbec nějaké budou. Kolik jich však bude celkem, není jasné. Při prezentaci v Maranellu nám automobilka tvrdila, že kusů bude 1499, všechny kupé. Tisková zpráva však říká, že jich bude 1111, že toto číslo symbolizuje čtyři vertikální dráhy ve slavné otevřené kulise řazení.

Ať to je jakkoliv, základní cena v Itálii bude 590 tisíc eur, tedy 14,3 milionu korun. „Manuál“ tedy představuje masivní příplatek oproti běžné základní ceně 12Cilindri, která činí 400 tisíc eur (9,7 milionu korun). Nemám však nejmenší pochybnosti, že budou všechny kusy – ať jich nakonec bude, kolik chce – během chvíle vyprodané.

Konečně palčivá otázka – dostane se tahle technika, do jejíhož vývoje Ferrari investovalo hromadu peněz, i do nějakého jiného modelu? Na to nám zástupci automobilky v Maranellu neodpověděli. Takže můžeme pořád doufat, že s „manuálem“ bude k mání i nějaký vůz s motorem uprostřed, nejen vpředu.

Zdroj: autorský text s využitím informací od Ferrari | foto, video: Ferrari