Za uplynulých 60 let se auta změnila k nepoznání. Jsou mnohem rychlejší, výkonnější, lépe vybavená, tišší, ale hlavně bezpečnější. Bohužel jejich řidiči jsou v mnoha ohledech stále stejní. Jde zejména o schopnost ovládat auto, ale také o nepozornost, chování v krizových situacích, případně o jejich vytváření. Zatímco v 60. letech takové jedince za volantem považoval Joie Chitwood coby kaskadér neboli „hvězda vzrušující jízdy“ za nepozorné a jejich chování označoval jako nedbalost, dnes, o šest dekád později, je nazýváme „idioty“.

V roce 1963 se Chitwood, známý svými kaskadérskými kousky, které mnohdy braly dech, spojil se společností Liberty Mutual, se kterou natočil film „Hellbent for Safety“, volně přeloženo jako „tvrdě jdoucí po bezpečnosti“. Původní film z roku 1963, restaurovaný a následně sdílený youtuberem 16mm Time Machine, ukazuje nejen nepozornost nebo možná také hloupost někdejších amerických řidičů, která je v zásadě stejná jako u těch dnešních, ale také její možné následky. Chitwood se rozhodl ukázat americké veřejnosti, v co všechno může takové jednání řidiče vyústit. Využil k tomu vozy značky Chevrolet, přičemž jednotlivé situace končí různě dramatickými nehodami.

Všechny situace vycházely z reálných scénářů, které se na silnicích dějí dodnes. Jinak řečeno, i když je film šedesát let starý, je vlastně stále aktuální. Stačí si stará auta nahradit novými. Jedna z typických situací, která je běžná i dnes: Chitwood řídí auto po tmavé silnici s auty odstavenými na její pravé straně (krajnici) v rámci podélného parkování. Náhle se proti němu vynoří protijedoucí vůz se zapnutými dálkovými světly. Dojde k oslnění Chitwooda, který tak chvíli jede v podstatě poslepu. Ve snaze vyhnout se protijedoucímu vozu (s dálkovými světly) sice zabrání čelnímu střetu s ním, jenže zároveň narazí bokem do zaparkovaných aut. Jasně, dnes má mnoho aut automatická dálková světla, která se sama přepnou na potkávací, pokud kamera zaznamená okolní světlo. Jenže starší auta tenhle systém nemají a ani u těch nových s ním nefunguje vždy bezchybně. Do třetice jej může deaktivovat řidič a dálková světla si ovládat manuálně.

V jiných situacích řidiči zcela ignorují dopravní značku „Stop“ a vozidlo při vyjíždění z vedlejší na hlavní silnici vůbec nezastaví. Nebo začnou auto Chitwooda předjíždět v kopci, kdy zároveň proti nim jede jiné auto. Aby se předjíždějící řidič vešel, vytlačí vůz Chitwooda na krajnici, kde na travnatém povrchu dojde ke smyku a následnému nárazu do dopravní značky. Poté se už neovladatelné auto s kaskadérem za volantem začne kutálet dolů ze svahu.

Je pozoruhodné, že Joie Chitwood všechny nehody předvádí v sériových vozech, pouze s jednoduchým břišním pásem. Jedinou jeho dodatečnou ochranou je helma.

Všechny natočené nehody se běžně stávají i dnes. Čili 60 let starý film je tak v mnohém stále aktuální. V podstatě stejné je také chování řidičů. Jen díky úsilí automobilek a zákonodárců věnovanému zvýšení aktivní a pasivní bezpečnosti se podaří mnohým z havarijních situací ve filmu předejít, a tedy odvrátit hrozící nehodu. A pokud už k ní dojde, její následky nebývají tak fatální jako před 60 lety, kdy byla pasivní bezpečnost osobních automobilů dobrovolná, a tedy v režii každého výrobce. Povinné normy se teprve rodily, aby se naplno rozvinuly ve druhé polovině 60. let. Jistě k nim hodně přispěl i tento starý, leč stále aktuální film.

Zdroj: Jalopník, YouTube, video: YouTube