• České stavebnictví prochází hlubokou personální krizí a technickým oborům chybí nová krev.

• Zastaralý přístup škol a chybějící moderní komunikace odrazují mladé lidi od řemesla.

• V novém díle podcastu REcast mluvili o nápravě stavitel a influencer Radek Pospíšil a manažerka komunikace Svazu podnikatelů ve stavebnictví a iniciativy Future Builders Klára Řezníková.

Příběh Radka Pospíšila ukazuje kontrast mezi touhou tvořit a realitou učňovského školství. V šestnácti letech se rozhodl postavit si vlastní tiny house, na který mu rodiče uvolnili naspořené peníze. Hrubou stavbu měl hotovou rychle, celý projekt ale nakonec trval tři roky.

Zatímco doma za ním rostl hmatatelný výsledek, ve státní škole narážel na demotivující systém. „Nastoupilo nás třicet s chutí dělat řemeslo, ale dokončilo to jen kolem deseti kluků. Mistr nám neustále nadával a srážel sebevědomí. Spousta kluků tomu uvěřila a z oboru odešla,“ vzpomíná Pospíšil.

Kvůli neúnosným poměrům nakonec přestoupil na soukromou školu s individuálním přístupem. „Ředitel mi domluvil praxi přímo ve firmě, kde jsem se v reálném provozu naučil za pár měsíců víc než za celé roky v zastaralých dílnách,“ dodává.

Rodiče se bojí dřiny, obor přitom nabízí jistotu a peníze

Nedostatek mladých řemeslníků potvrzují i data ze speciálního průzkumu Svazu podnikatelů ve stavebnictví mezi rodiči.

„Rodiče stavebnictví nevnímají negativně. Spojují si ho s jistotou uplatnění, vysokými výdělky a možností samostatného podnikání,“ vysvětluje Klára Řezníková ze svazu. Přesto se pro stavební obor v první vlně přihlášek rozhoduje pouhých deset procent z nich.

Hlavní bariérou je chybějící představa o profesích a strach z těžké fyzické námahy. „Rodiče mají stále zakódovanou představu, že stavebnictví znamená jen bláto, holínky a dřinu,“ popisuje Řezníková.

Cestou k nápravě je podle svazu posílení duálního vzdělávání, kdy studenti tráví maximum času přímo v partnerských firmách.

Stavebnictví nesmí mluvit jako trapný teenager

Mladá generace vyžaduje flexibilitu a smysluplnost. „Mnoho mých vrstevníků nechce sedět v kanceláři. Když jsem na stavbě, beru to jako absolutní terapii. Pracuji rukama na čerstvém vzduchu, čistím si hlavu a večer za mnou zůstává hotová práce,“ říká Pospíšil.

Aby se podařilo mladé lidi oslovit, musí stavební firmy zapomenout na nucený slang. „Pokud se zástupce firmy snaží na sílu používat slang generace Z, působí to neautenticky. My musíme do komunikace zapojit mladé lidi přímo z praxe a ukázat moderní technologie, jako je 3D tisk betonu. To změní celý pohled na obor,“ uzavírá Řezníková. Právě proto svaz spustil iniciativu Future Builders, jejímž cílem je ukazovat perspektivu stavebních oborů a zatraktivnít jejich komunikaci k mladé generaci. 

Co by dnes Radek Pospíšil doporučil patnáctiletému klukovi, který zvažuje tesařinu? Poslechněte si celou epizodu REcastu.