Miroslava Piervolová Hološková je maminkou čtyř chlapců. Dominika (17), Richarda (15), Adriána (13) a Miroslava (5), které po rozvodu vychovává sama.

Dominik má poruchu autistického spektra (PAS), Richardovi před pár lety diagnostikovali ADHD, Adrián prožívá náročnější pubertu a nejmladší Miroslav má vývojovou dysfázii a vyžaduje ještě hodně pozornosti.

„Je to náročné, občas dramatické, ale zároveň inspirující, poučné a zábavné – zkrátka celá škála emocí. Samozřejmě to nezvládám jen silou vůle, ale snažím se v tom mít systém, který mi pomáhá,“ říká matka čtyř chlapců, která zároveň pracuje jako speciální pedagožka. Takže se i v práci věnuje dětem se speciálními potřebami.

V rozhovoru s Miroslavou Piervolovou Hološkovou se dočtete:

• Jakou mají doma prázdninovou rutinu.
• Zda má jako matka čtyř kluků čas i sama pro sebe.
• Jak nejstaršímu synovi dlouho nedokázali diagnostikovat autismus.
• A jak se jí po rozvodu ulevilo, i když na děti zůstala sama.

Máte čtyři syny, které vychováváte sama. Nejstarší má poruchu autistického spektra s mentálním opožděním, dalšímu synovi lékaři diagnostikovali ADHD, o třetím jste psala, že prochází náročnou pubertou, a nejmladší pětiletý má vývojovou dysfázii (neurologická porucha, která se u dětí projevuje ztíženým porozuměním řeči, nižší schopností tvořit věty, problémy s gramatikou či výslovností, ačkoli inteligence je v normě, pozn. red.). Co pro vás jako mámu znamenají letní prázdniny?

Letní prázdniny nemám ráda a nejhorší je to vždycky na jejich začátku. Během školního roku máme svůj režim. Jakmile ale škola skončí a začnou prázdniny, všechno se mění. Musíme přepnout do letního režimu a ty první dny mám pocit, že je všechno vzhůru nohama. Pokaždé musím zavést nový systém. Často to nevyjde na první pokus, věci musím často měnit za pochodu, abychom nějak dokázali fungovat.

Jaké to je být většinu času sama na čtyři syny, navíc když má každý svá specifika?

Je to náročné, občas dramatické, ale zároveň inspirující, poučné a zábavné – zkrátka celá škála emocí. Samozřejmě to nezvládám jen silou vůle, ale snažím se v tom mít systém, který mi pomáhá. Musíme mít strukturu dne, alespoň základní osu se záchytnými body. A dbám na to, abychom to řešili všichni společně, aby to vyhovovalo i jim.

Jak tedy vypadá struktura vašeho dne? Jak se snažíte skloubit dohromady potřeby všech?

Znám svoje děti, a protože potřebujeme fungovat společně, plánujeme si i denní program společně tak, aby všem do velké míry vyhovoval. Přes léto vstávají kluci později, někdy i v deset hodin, takže máme posunutou snídani i oběd. Z práce se vracím kolem jedné až druhé odpoledne a pak se společně naobědváme. Celkově mají přes prázdniny volnější