Jen málokterá otázka má tak zásadní strategický význam a prolíná se historií tak vytrvale jako výroba hnojiv. Dostupnost využitelného dusíku ovlivňovala války, stála za technologickými průlomy a překreslovala mapu geopolitické moci. Závislosti, na nichž tento dodavatelský řetězec stojí, nikdy nevymizely; pouze se přesunuly od jednoho zdroje ke druhému. Dnes svět opětovně řeší odolnost dodavatelských sítí, a tak si tato zákonitost zasluhuje zvýšenou pozornost.

Na počátku 19. století přišel Alexander von Humboldt na to, že ptačí trus (guáno) by mohl mít pro evropské zemědělce značný význam. Těm tehdy klesala úrodnost půdy a nedokázali uživit místní obyvatelstvo. Rostliny potřebují k růstu dusík, jenže zemědělská činnost ho z půdy odčerpává, protože narušuje přirozený cyklus, při němž odumřelé rostliny vracejí živiny zpět do půdy. Ačkoli je dusík v atmosféře všudypřítomný, většina organismů ho nedokáže přímo využívat a je plně odkázána na jeho vázané formy.

Právě guáno se díky vysokému obsahu dusíku osvědčilo jako mimořádně účinné hnojivo. Jeho vývoz z Jižní Ameriky – především z Peru – do Evropy a Severní Ameriky tak pomohl razantně zvýšit zemědělské výnosy a ty do poloviny století doslova raketově vzrostly. V roce 1864 pak na peruánských ostrovech Chincha o tato ložiska vypukl konflikt. Španělská vojska tehdy ostrovy obsadila a rozpoutala tak první tichomořskou válku, označovanou také jako válka o guáno. Španělé byli nakonec poraženi a stáhli se, nicméně tento střet představoval pouhou předehru k dalším regionálním bojům o tuto strategickou surovinu.

V letech 1840–1870 Peru vyvezlo zhruba dvanáct milionů tun guána, což zcela transformovalo tamní ekonomiku. Hnojivo se stalo suverénně nejdůležitějším zdrojem příjmů tohoto latinskoamerického státu. Do konce století však byly jeho zásoby vinou neudržitelné těžby vyčerpány. Pozornost se tak upřela na poušť Atacama v Chile, jež oplývala ložisky dusičnanu sodného – cenného nerostu, který se k hnojení dal rovněž využít. V roce 1879 propukla válka mezi Chile, Bolívií a Peru. Hlavním motivem této takzvané druhé tichomořské války (známé též jako ledková válka) byla snaha ovládnout část Atacamy a její zásoby dusičnanu sodného, kterému se též přezdívá chilský ledek. Tato přírodní sloučenina byla zcela zásadní nejen pro zemědělství a konzervaci potravin, ale i pro